Filmy podle knižní předlohy 2017

12. února 2017 v 12:52 | Jane Doe |  Novinky
Kromě jiných vášní také miluju filmy a seriály (i když těm se dnes věnovat nebudu), a tak mě napadlo v tomto článku propojit svou čtenářskou vášeň s filmovou a sepsat vám tak seznam filmů, které půjdou v letošním roce do kin, a které jsou zpracovány právě podle knižních předloh. Seznam budu postupně doplňovat. Jaké filmy zaujaly nejvíce vás? :)
 

Přečteno v roce 2017

11. února 2017 v 23:02 | Jane Doe |  Pilný čtenář

LEDEN
2.1. Lenka Lanczová - Dvakrát dospělá (349 str.)
17.1. Paulo Coelho - Jedenáct minut (221 str.)

Pozn. Leden byl poměrně náročný měsíc, co se týče cestování z místa na místo. Možná můžu říct i unavený měsíc a měsíc s nedostatkem melaninu, který se na mně někdy podepsal celkovou skleslostí a hlavně náladovostí. Únor nebude o moc lepší, ale na jaře svůj deficit ve čtení napravím.

ÚNOR
11.2. Matthew Quick - Terapie láskou (261 str.) - recenze

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

Čtenářská výzva 2017

11. února 2017 v 22:53 | Jane Doe |  Pilný čtenář

Letos stejně jako ten minulý a možná i ty předtím, ale o tom já nevím, pořádá stránka Databáze knih čtenářskou výzvu, a protože mi to přišlo jako dobrý projekt, říkala jsem si, že se také přidám a podělím se o své pokroky s vámi. Tenhle článek tak budu v průběhu roku upravovat a to až do chvíle, kdy se mi podaří všechny úkoly splnit. Tak mi držte palce. Já ty vaše také budu! :)


1. kniha, která je starší než čtenář

2. kniha, která je autorovou prvotinou
Terapie láskou - Matthew Quick (11.2.2017)

3. kniha, která má na Databázi knih méně než 500 hodnocení

4. kniha odehrávající se v budoucnosti

5. kniha od severského autora

6. kniha, jejíž děj se odehrává v Praze

7. kniha od držitele Pulitzerovy ceny

8. oblíbená kniha rodičů, prarodičů

9. kniha, odehrávající se na ostrově

10. kniha psaná formou deníků

11. kniha od autora sousedícího státu

12. kniha od autora z žebříčku 100 nejoblíbenějších autorů na Databázi knih

13. kniha poprvé vydaná v roce 2017 (zcela nová kniha)

14. kniha od českého autora
Dvakrát dospělá - Lenka Lanczová (2.1.2017)
Protože tohle je knížka, na kterou tady recenzi pravděpodobně nikdy neuvidíte, nesmím si odpustit takovou poznámečku. Na knížkách od LL jsem vyrostla a vždycky to pro mě bude autorka, jejíž knížky budu číst, i kdyby to mělo být jen z nostalgie nebo z touhy po něčem opravdu oddechovém. Tahle knížka ale patří mezi ty slabší.

15. kniha se zvířetem v názvu

16. darovaná kniha
Jedenáct minut - Paulo Coelho (17.1.2017) Pozn. Ještě přemýšlím o jejím přeřazení do 12. bodu
Pro mě byla letos re-readingem a bohužel jedna z těch, kterou jsem četla před založením blogu a teď už si netroufám udělat recenzi. Dostala jsem ji od babičky a většinu z ní jsem přečetla prakticky jedním dechem v autobuse po cestě domů. Nečetla jsem všechny knížky od Coelha, ale ty, které ano se staly mými srdcovkami. Vždycky se k nim budu s láskou vracet. Jen taková malá poznámečka - bohužel si nemyslím, že jeho knížky jsou pro každého, stejně jako si nemyslím, že všechny jeho díla jsou kvůli duchovnu pro mě, ale třeba překvapí.

17. kniha, která má jednoslovný název

18. kniha s jménem v názvu

19. kniha pohádek

20. kniha, jejíž první věta je otázkou



 


RECENZE: Terapie láskou - ne tak velká terapie duše

11. února 2017 v 20:39 | Jane Doe |  Literatura pod lupou

Poslední dobou mám tendence jen tak bloumat po knihkupectvích. A protože moje bloumání, ač ze začátku dost často bezcílné, téměř vždy končí pláčem mého bankovního účtu, rozhodla jsem se začít psát recenze. Tahle je na knihu Terapie láskou, i když nutno podotknout, že tentokrát jsem do knihkupectví zavítala s cílem doopravdy si nějakou knihu koupit - jako bolestné, takovou náplast, přestože moje bolístka není zdaleka tak velká. Ale člověk by si měl dělat radost, ne? No, odešla jsem se třemi. Knihami, ne bolístkami. A jak jsem už řekla, tohle je jedna z nich.


Pat Peoples se vrací z léčebny pro duševně choré a svět kolem mu nedává příliš smysl. Oblíbený fotbalový tým hraje na stadionu, který před několika měsíci ještě nestál, přátelé mají manželky a děti, ačkoli nedávno byli ještě svobodní. Nikdo mu nechce vysvětlit, jak je to možné, ani s ním mluvit o jeho ženě Nikki, s níž se jistě brzy zase shledá, i když právě teď žijí odloučeně. Pat ale věří ve šťastné konce. Stačí na sobě pracovat, nenechat se odradit, být laskavý k lidem, a život vás odmění. Tak je to ve všech dobrých filmech. Co si o tom myslí váš terapeut, mrzoutský táta nebo divná kamarádka, nehraje roli. Protože je jen otázkou času, kdy odluka skončí, on se s Nikki opět shledá a budou žít šťastně až do smrti. Nebo ne? (oficiální popis)


Před několika lety jsem viděla film a možná to byl důvod, proč jsem v knihkupectví sáhla právě po tomto titulu. Ten film mě totiž bavil a předem jsem tak věděla, že nepůjde o klasickou romantickou knížku s ufňukanou hlavní hrdinkou a sexy darebákem, co se pod vlivem své nevinné přítelkyně polepší. BYLA jsem nadšená, protože v tu chvíli jsem měla náladu na něco malinko komplikovanějšího.

Proč byla? Absolutně jsem se do Pata nedokázala vžít, což pro mě byl u knížky psané ich-formou problém. Poměrně dětská postava třiceti čtyřletého Pata s bipolární (předpokládám) poruchou byla natolik jednoduchá, i když zároveň složitá, ale hlavně s naivními představami, že ve mně dokázala vyvolat soucit snad jen tím (kromě jeho vztahu s otcem), jak ho ostatní neustále "pro jeho dobro" chránili, i když ve skutečnosti jsem přesvědčená, že všechny ty informace podané stravitelnou formou (jinou než nakonec použila Tiffany) ho mohli posunout mnohem dříve. Možná to ale vychází z mojí nezkušenosti s podobnými lidmi a kontakt s někým takovým by mi pomohl překonat tu bariéru, jakou jsem si k němu už od začátku vytvořila.

Trochu překvapením pro mě byly popisy utkání v americkém fotbalu, protože ve filmu mi tahle linie přišla jen okrajová, zatímco v knize to byla Patova (a nejen jeho) opravdová vášeň, kterou dokázala překonat snad pouze jeho posedlost Nikki. A i když jsem to při čtení, jako někdo, koho americký fotbal nikdy nijak nezajímal, nevnímala tak pozitivně, zpětně musím říct, že celá ta hysterie kolem fotbalu byla svým způsobem milá a skvěle popsaná. I když možná právě díky těmto pasážím se nedostalo tolik prostoru formování vztahu mezi Patem a Tiffany. Obecně mi připadá, že jsem tomuhle páru fandila mnohem více ve filmu než v knize. Filmové zpracování je takové více hollywoodské klišé, přesto podané stravitelnou formou, zatímco kniha se mnohem více soustředí na Patovu psychickou poruchu.

Plusem knížky může být, že spousta postav dostala mnohem větší prostor, i když černošský kamarád z psychiatrické léčebny pravděpodobně méně. Těžko soudit, protože jeho charakter byl vykreslený úplně jinak. Ne špatně, ale jinak.

Největší mou chybou ale bylo, že jsem při čtení byla až moc ovlivněná tím, co jsem viděla a nedokázala jsem se od toho nijak odpoutat, přestože ty příběhy jsou si podobné hlavně v podstatě, ale spousta věcí je v obou zpracováních trochu jiná. Možná, kdybych nejdříve četla knihu, a pak viděla film, vnímala bych ji úplně jinak. Proto by asi bylo lepší brát tuhle recenzi s malinkou rezervou. Fakt, že ve mně postavy dokázaly vyvolat negativní emoce a myslím si, že nejen ve mně, svědčí o určitém spisovatelském talentu. Navíc se Matthew Quick pustil na celkem v populární literatuře neprobádané území a zároveň tenký led. Vykreslit totiž ne jednu, ale hned několik osob s psychickou poruchou tak, aby to bylo uvěřitelné, je podle mého názoru celkem umění.


Hodnocení: 6/10 (protože tahle knížka není tak docela pro mě, ale to neznamená, že je špatná)


"Bolo to naozaj zvláštne vyznanie lásky, vôbec se to nepodobalo na typicky ženské: "Ľubim ťa", a predsa to možno bylo pravdivejšie."


Kam dál